Čchi
Čchi označuje v čínském tradičním pojetí světa základní energii, „vitální sílu”. S konceptem se setkáváme v tradiční čínské medicíně, akupunktuře, cvičení čchi-kung i tchaj-ťi čchüan.
Čchi má své ekvivalenty i v jiných myšlenkových systémech, například v japonské ki známé z umění aikido, indické práně a tibetské tummo, na západě v starořecké pneumě, v mesmerismu či v bergsonovském élan vital.
Čchi má dvě složky, jin a jang, jejichž vzájemnými proměnami se zabývá kniha I-ťing.
V čínské kosmogonii vzniká svět z ničeho, Wu-ťi (nevyděleného), z něhož spontánně, bez vnějšího popudu počíná Tchaj-ťi (Velký předěl), jež plodí jednolitou, prvotní čchi, v níž jsou jinová a jangová složka promíšené, homogenní.
Jak uvádí Tao te ťing, základní kniha taoismu:
"Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci"
Výkladů mnohoznačného staročínského textu je mnoho, často se ale shodují v tom, že „dvě” zde znamená jin a jang, a tři znamená trojici „nebe”, „země”, „člověk”.
Čchi v lidském těle
Čchi v lidském těle pochází ze dvou zdrojů - část je vrozená a její základ z esence ťing při početí a je uložena v ledvinách, druhá je získaná a získáváme ji z potravy a vzduchu, který dýcháme.[4]
Podle čchi-kungu se energie čchi, která cirkuluje v lidském těle, rozděluje na čchi řídící (jing-čchi), která vyživuje tělesné orgány, a čchi ochrannou (wej-čchi), která chrání povrch těla. Ve zdravém těle je oběh čchi nenarušený a poměr jin a jang je harmonický. Pokud dojde ke stagnaci čchi, je oběh narušen a může dojít až k nemoci.
