TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

PORUCHY IMUNITY

Definice PORUCH IMUNITY

Imunitní systém zdravého člověka je velice důležitý, protože dokáže rozpoznat rozdíl mezi buňkami organismu a buňkami, které jsou v něm cizí. Je reprezentován hlavně bílými krvinkami (leukocyty), dále pak imunitními orgány – brzlík (thymus), lymfatické uzliny… Každá buňka našeho těla je označena určitými látkami tak, aby byla pro buňky imunitního systému rozpoznatelná. Pokud do organismu nepatří (např. různé druhy mikroorganismů), nese na svém povrchu jiné látky (antigeny), které bílé krvinky rozpoznají jako tělu cizí a tuto buňku zničí jako potenciálně nebezpečnou. Dalším případem pak může být nádorově změněná buňka, u které dojde i ke změně povrchových identifikačních látek. Její osud je stejný – je zničena.

Co jsou PORUCHY IMUNITY

Imunodeficience je porucha imunity, snížená obranyschopnost ogranismu, jejímž důsledkem je zvýšená náchylnost k infekcím. Imunodeficience členíme do různých kategorií – buď podle příčiny vzniku (primární a sekundární imunodeficience) nebo podle postižené části imunitního systému (specifické a nespecifické imunodeficience). Imunitní mechanismy můžeme dělit na dva typy – na imunitu specifickou a nespecifickou.

Specifická imunita  

Je představována lymfocyty, které tvoří nepočetnější typ bílých krvinek (leukocytů). Lymfocyty dále dělíme na B – lymfocyty a T – lymfocyty a za normálního klidového stavu setrvávají v lymfatických tkáních (např. Lymfatické uzliny). Pokud se ale do těla dostane nějaká tělu cizí látka (označujeme ji jako antigen), je rozpoznána makrofágy. Makrofágy jsou dalším typem buněk imunitního systému, které kolují v krvi a doslova ohmatávají okolní buňky, zda jsou správně označeny a patří do těla. Ve chvíli, kdy makrofág nalezne buňku tělu cizí – třeba buňku nějakého mikroorganismu – pohltí ji a pomocí mechanismů, které má, ji zničí. Když je tato buňka zničena, vystavuje makrofág na svém povrchu látky, které určovaly, že tato buňka do těla nepatří. V tuto chvíli pak makrofág putuje do lymfatických tkání, kde se nacházejí B a T – lymfocyty. Makrofág jim ukazuje cizí látky a lymfocyty se aktivují. B – lymfocyt začíná produkovat protilátky proti cizí látce. Některé B – lymfocyty protilátky neprodukují, ale změní se na paměťovou buňku, která při eventuálním setkání s tou samou cizí látkou v budoucnu začne produkovat protilátky ihned a tím se celá reakce ničení cizích látek zrychlí a zefektivní. Protilátky, které B – lymfocyty produkují jsou vysoce specifické sloučeniny bílkovinné povahy, které působí pouze proti látce, kvůli které byly vyprodukovány.

Nespecifická imunita  

Nespecifickou imunitu pak tvoří nejrůznější zábrany, které zamezují vstupu mikroorganismů do těla. Je to například kůže, která tvoří mechanickou zábranu, dále kyselina chlorovodíková v žaludku, která díky svému velice nízkému pH zničí stěnu buněk mikroorganismů a ty pak zaniknou. Mechanismů nespecifické imunity je velké množství.

Primární poruchy imunity  

Primární imunodeficience jsou vzácné, obvykle vrozené poruchy. Většina z nich je děděná autozomálně recesivně. Nejčastější primární imunodeficiencí je protilátková deficience (tvoří 70% všech primárních imunodeficiencí). Při kontaktu antigenu s B – lymfocytem nedojde k produkci protilátek a tím pádem se organismus proti cizím mikroorganismům nemůže efektivně bránit. Mezi protilátkové imunodeficience patří X vázaná agamaglobulinemie, při které jsou nemocní chránění pouze protilátkami získanými v době těhotenství od matky, nebo variabilní imunodeficit (CVID). Dalším případem primární imunodeficience je pak situace, kdy jsou všechny části imunitního systému normálně fungující, ale mají sníženou vnímavost k infektům, což znamená, že pokud makrofágy v těle naleznou cizí buňku, nemusí na ni nějak reagovat a ta se pak může v těle bez jakýchkoli zábran namnožit. Protože je primární imunodeficience jedním z vzácně se vyskytujících onemocnění v naší populaci (jejich incidence je 20 na 10 000 porodů), je často špatně nebo pozdě diagnostikováno.

Sekundární poruchy imunity  

Sekundární imunodeficience je způsobena defekty imunitních mechanismů, které jsou způsobeny až během života. Jsou mnohem častější než primární. Nejznámnější sekundární imunodeficiencí je AIDS, ale v naší populaci jsou častější tyto imunodeficience z jiných příčin. Jednou z nich je třeba protein – kalorická malnutrice (např. anorexie), nefrotický syndrom nebo třeba cukrovka (diabetes mellitus).

Standardní léčba PORUCH IMUNITY

Aby byla nemoc správně léčena, je nutné podstoupit vyšetření, která její existenci potvrdí nebo vyvrátí. Při podezření, že by plod mohl trpět primární imunodeficiencí, je vyšetřován prenatální diagnostikou. Při něm se odebere plodová voda z matčina těla a nejrůznějšími metodami se zjišťuje, zda DNA, která je obsažena v buňkách v plodové vodě, je zdravá nebo mutantní. V případě, že jsou objeveny chyby v DNA (mutace), může lékař předpovědět, jak velké postižení bude jedinec po narození mít. Pacienti, u kterých je primární imunodeficience prokázána, jsou pak registrováni v českém registru, který je napojen na světovou síť ESID (European Society for Immunodeficiences). Dalším vyšetřením je pak vyšetření krevního obrazu, kdy jsou počítány jednotlivé druhy buněk v krvi. Jejich normální hodnoty jsou přesně stanoveny a různé odchylky od normálního počtu signalizují nejrůznější druhy onemocnění včetně imunodeficience. Nakonec se z odebrané krve vyšetřuje i elektroforéza bílkovin. Jedná se o vyšetření, kdy bílkoviny krve putují na elektroforetické destičce v elektrickém poli určitou rychlostí. Ta je pro jednostlivé bílkovinné frakce určená jako normální. Pokud ale některá frakce putuje rychleji nebo pomaleji, jedná se opět o příznak různých onemocnění – podle druhu frakce.

Primární imunodeficience jsou geneticky podmíněné a zatím je není možné vyléčit. Substituční léčbou lze ale zmírnit jejich dopad. Podávají se proto protilátky (imunoglobuliny, Ig) obvykle v dávce do 1g na kilogram tělesné hmotnosti za měsíc. Způsob podání je intravenózní. Při tomto způsobu léčby pacient pravidelně dochází na nezbytné aplikace. Protilátky, které se nemocnému podávají, jsou vyráběny z lidské plazmy zdravých jedinců.

Příznaky PORUCH IMUNITY

Příznaky imunodeficience nastupují v různém věku – podle těžkosti onemocnění (primární obvykle dříve) – a doba jejich nástupu je významným diagnostickým faktorem. U těžkých imunodeficiencí se první příznaky objevují brzy po narození, kdy dítě přestává být chráněno mateřskými protilátkami a mělo by si tvořit protilátky vlastní, což se ale nestane. V tomto případě je prvním projevem hnisavé odhojování pupečníku (omfalitida) – jeho příznaky jsou infekce nejrůzněšího druhu – zánět středního ucha (otitida), zánět bradavkovitého výběžku (processus mastoideus) na lebce (mastoiditida), zápal plic (pneumonie) a další. Tyto příznaky jsou podobné příznakům protilátkových imunodeficiencí – stejně jako u nich se zde může vyskytovat otitida, mastoiditida i pneumonie, dále pak časté bronchitidy (záněty průdušek), opakované urogenitální infekce, průjmová onemocnění a další.

Odstranění PORUCH IMUNITY tradiční čínskou medicínou

Pro odstranění příčin PORUCHY IMUNITY, je nutné se objednat na osobní konzultaci k Dr. Zhengovi (kontakty ZDE), který si udělá vlastní diagnozu, díky které si zjistí přesné příčiny Vašeho onemocnění ve Vašem těle a na základě svého zjištění Vám napíše vhodnou bylinnou směs, která příčiny postupně odstraní, tedy odstraní i onemocnění samotné a navíc Vám poví, jak se správně stravovat a chovat, aby se Vaše onemocnění již nevracelo.