TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

LUPUS

Definice LUPUSU

Systémový lupus erytematodes (SLE) je odborný název nemoci, které se mezi lidmi říká lupus (latinské označení pro vlka). Je to sice onemocnění méně časté (v naší republice je přibližně 4 000–7 000 pacientů), o to je však nevyzpytatelnější. Odborníci mu říkají „velký mystifikátor“ nebo „velký podvodník“ (anglicky „great impostor“). Dovede totiž svými příznaky napodobit mnohá jiná onemocnění a tím velmi ztěžuje diagnózu, jejíž stanovení tak může trvat velmi dlouho. Systémový lupus patří do skupiny autoimunitních nemocí, kdy imunita pacienta útočí proti vlastním tkáním. Lupus je nemocí chronickou. Její léčení je sice možné, ale úplné vyléčení spíše vzácné.

Co je to LUPUS

Systémový lupus erythematodes (SLE) je autoimunitní systémové onemocnění postihující téměř všechny důležité orgány těla, zvláště pak kůži, klouby, srdečně cévní systém, ledviny, centrální nervový systém a plíce. Je charakterizováno hyperaktivitou B-lymfocytů, která vede k tvorbě autoprotilátek zaměřených proti orgánově nespecifickým antigenům. Dosud není jasné, zda nejde o syndrom, jehož společným jmenovatelem jsou uvedené projevy. O specifické příčině tohoto onemocnění není dosud nic známo. Velká pozornost je věnována působení infekce, zvláště virové, buď jako spouštěcího mechanismu, nebo jako činitele, který se aktivně podílí na průběhu a formě nemoci. Jiným etiologickým činitelem by mohly být zvýšené hladiny některých pohlavních hormonů, zvláště estrogenu a prolaktinu, neboť zasahují významně do kvality imunitní odpovědi. Základem patogeneze tohoto onemocnění je tvorba autoprotilátek proti buněčným makromolekulám, jež vedou k poškození tkání životně důležitých orgánů. Tato tvorba nadměrného množství autoprotilátek je podmíněna na prvním místě polyklonální aktivací B-buněk, na druhém místě pak imunitní stimulací vyvolanou novými antigenními strukturami, tedy autoantigeny. Autoprotilátkami zprostředkované poškození tkání pak vzniká na základě zánětlivé odpovědi, vyvolané vzniklými imunitními komplexy, nebo na základě buněčné dysfunkce, jež je opět zprostředkovaná autoprotilátkou. Morfologicko-histologický obraz se mění podle specifického složení postiženého orgánu, přičemž společným jmenovatelem je poškození cévní stěny - vaskulitida nebo nezánětlivá vaskulopatie. Histologický obraz je charakteristický nálezem fibrinoidu a hematoxylinem barvitelných tělísek.

Standardní léčba LUPUSU

Po stanovení konečné diagnózy, kterému předchází především laboratorní vyšetření krve (v ní kolují určité protilátky) a další pomocná vyšetření podle projevů v jednotlivých orgánech, lékař zahájí Vaši léčbu spočívající v útlumu imunitních procesů. To nejlépe umí glukokortikoidy, které mají vedle protizánětlivého účinku ve vyšších dávkách také účinek imunosupresivní (tedy tlumící imunitní systém). Nevýhodou je, že kromě toho mají celou řadu vedlejších účinků. Nejvíce se užívá prednison, při ledvinových, mozkových, plicních a dalších projevech pak prednisolon či methylprednisolon. Nutné jsou i dlouhodobé udržovací dávky. U nemocných s převážně kožní formou nebo tam, kde je nižší aktivita nemoci, je možné brát hydroxychloroquin, který se jinak používá k léčbě malárie. V případě závažnějších komplikací se podávají imunosupresiva jako například azathioprin nebo cyclophosphamid v tabletách, někdy jsou však nutné infuze. I tato léčba má však svá úskalí, mohou se díky ní objevit infekce, proti kterým se oslabený imunitní systém nedokáže bránit, může dát také vzniku nádorovému bujení a léčba cyclophosphamidem by mohla zapříčinit krvácivý zánět močového měchýře. Díky tomu se dnes na místo něho začal využívat ciclosporin a to zejména při postižení ledvin. Kromě léků, je důležité vyvarovat se momentů, které uvedou nemoc do aktivního stadia jako je například slunění (objeví se nebo se zhorší vyrážka), porod, stres, jiné léky nebo omamné látky. Při pohybu venku tedy raději používejte krémy s ochranným faktorem. Vhodný je klidový režim a dostatek odpočinku alespoň v době aktivity nemoci.

Příznaky LUPUSU

Systémový lupus erytematodes je onemocněním pojiva, které je nějak poškozeno autoimunitním procesem. Pojivo zahrnuje vazivovou a chrupavčitou tkáň a protože se vyskytuje snad ve všech orgánech, je tím vysvětlen fakt, že je narušeno více orgánů. Navíc je pojivo obsaženo v cévách a snad každý orgán je prostoupen cévami. Podle toho, které orgány jsou více či méně zasaženy, se u nemocného vyskytují dané příznaky. Projevy jsou tudíž velmi mnohotvárné a z tohoto důvodu si onemocnění vysloužilo označení magna simulatrix (vysoce simulující – napodobující různé jiné nemoci). Pacienti si často stěžují na nesnášenlivost slunečního záření, vypadávání vlasů, křeče, bolestivé zduření mízních uzlin, únavu, úbytek na váze, nadměrné pocení a na bolesti kloubů a svalů, které bývají spolu s motýlovitým zarudnutím kůže na obličeji prvním projevem onemocnění. Nápadné mohou být také horečky nad 38° s třesavkou (i když někteří pacienti mohou mít jen zvýšenou teplotu), což působí dojmem akutní infekce a někdy přivede nemocné na infekční oddělení. Pro psychické poruchy a křeče, které mohou připomínat epilepsii, se část pacientů dostává na psychiatrii nebo neurologii a odhalení lupusu tak trvá delší dobu. Z kožních projevů to však nemusí být jen motýlovité zarudnutí na obličeji, ale i jiné vyrážky, ztmavnutí nebo jizvení a vřídky na kůži hlavy, šíje, hrudníku, ramen, horní části trupu a končetin a také na sliznicích mohou signalizovat lupus. Vyrážka bývá nejčastěji na místech nekrytých oděvem a vystavených slunci. Dalším kožním příznakem je zvýšená citlivost konečků prstů rukou (někdy i nohou) na chlad a to se projeví nejprve zbělením prstů (stažením cév), pak zmodráním a postupně zčervenáním, když se do cév konečků prstů vrací krev. Pokud máte některý z výše zmíněných symptomů, vyhledejte kožního lékaře a on zajisté správně určí, zda se jedná o lupus nebo vás pošle na další vyšetření. Problémy se srdcem má 30–50% pacientů. Jedná se o záněty osrdečníku (perikarditidy), které jsou asi nejčastější nebo záněty srdečního svalu (myokarditidy), jež se projevují zrychlenou srdeční činností. Nejzávažnějším postižením srdce jsou endokarditidy. Nemocní s lupusem mají také častější výskyt infarktu myokardu. Bolesti kloubů u systémového lupusu jsou známé již odedávna. Většinou se vztahují k více kloubům a je nutné je odlišit od jiných kloubních onemocněních (např. od revmatoidní artritidy, která má rovněž systémový a chronický charakter, ale co se kloubů týče, pacienti trpí jejich ranní ztuhlostí, která se v průběhu dne zlepšuje). Postižení plic se projevuje pozvolna se rozvíjející dušností (člověku se špatně dýchá), může se jednat o chronický zánět plic, méně často o akutní. Nejčastěji jde však o prostou pleuritidu, čili zánět blány, která ohraničuje plíci. Ledviny jsou součástí lupusu téměř vždy, ale jen někteří nemocní (asi 40%) mají potíže. Klinických jednotek je zde celá řada podle toho, která část ledvin je nejvíce zasažena imunitními reakcemi, souhrnně se jim říká glomerulonefri­tidy. Pokud jsou u daného jedince projevy na mozku, tak bývají velmi různorodé a nespecifické. Pacient může mít změněné chování, zhoršenou paměť, učení a další základní funkce. S větším poškozením mozku se může vyvinout i demence. Jindy se postižení mozku projeví mozkovou mrtvicí, epileptickými záchvaty nebo poruchami vidění.

Odstranění LUPUSU tradiční čínskou medicínou