TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

BOLESTI KLOUBŮ

Definice BOLESTI KLOUBŮ

Opěrný a pohybový aparát nám umožňuje pohybovat se vstříc našim cílům. Zdravé klouby nám dovolují vykonávat pohyby správně, užívat si oblíbené sportovní aktivity. Bolest kloubů může mít nemalé množství příčin. Ke zjištění přesné příčiny je mnohdy třeba obrátit se na odborníka. Ve většině případů doprovází bolest kloubů i infekci, se kterou tělo bojuje, nebo jde o důsledek fyzického přetížení (nadmíra fyzické práce, sportu), tyto bolesti po odpočinku mizí. 

Co je BOLEST KLOUBŮ

Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit na infekční a neinfekční. Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem je autoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáně. Proč tomu tak je, je stále předmětem četných dohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o genetické předpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků nebo očkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem. Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida (lidově revma). Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u žen středního věku. Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub (kotník), nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocnění se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní ztuhlostí kloubů. Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení prstů, rukou apod.). Podobnou jednotkou v tomto směru je i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida, u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv. sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky – streptococcus pyogenes), např. po streptokokové angíně, která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují postižení srdce (tzv. revmatická horečka), ledvin (postreptokoková glomerulonefri­tida), nervového systému (chorea minor) a kloubů (revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti vlastním tkáním. Dnavá artritida neboli nemoc zvaná též dna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vede k zánětlivému postižení kloubů. Podkladem onemocnění je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě krystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zde zánětlivou reakci. Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou látky hojně obsažené v luštěninách, mase avnitřnostech. Část nemocných řadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeně konzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyseliny močové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Ve většině případů jsou postiženi muži, a to převážně po 40. roce věku. Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit je psoriatická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky. Erozivní artritida je postižení u zvýšené funkce příštítných tělísek (u hyperparat­hyreózy). Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolané nejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když je prokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barr virus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď při otevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí či ortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (záněty kostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jiného infekčního ložiska v organismu.

Standardní léčba BOLESTI KLOUBŮ

Revmatoidní artritida (revma) je onemocnění, které není plně vyléčitelné, ale lze jeho vývoj zpomalit či částečně potlačit. Léčba musí být komplexní a zahrnuje proto režimová opatření (klid na lůžku v akutním období, polohování končetin), podávání léků proti bolesti, které současně potlačují zánět (nesteroidní antirevmatika), léky tzv. upravující průběh nemoci (DMD – disease modifying drugs, např soli zlata, sulfasalazin, penicillamin, azathioprin), kortikoidy (v akutních fázích) a v neposlední řadě rehabilitace a chirurgická léčba. Nověji je možné revmatoidní artritidu léčit pomocí biologické léčby, která spočívá v podávání látek tlumících specifické složky imunitních pochodů. Tato léčba je extrémně drahá, nicméně nejúčinnější ze současných metod. 

Revmatická artritida obvykle odezní bez následků. Léčba je pouze podpůrná ke zmírnění zánětu a zvládnutí bolesti.

Dna je metabolické onemocnění, u nějž je velmi důležitá dieta, při níž je cílem nejen snížit hladinu kyseliny močové v krvi, ale také snížit hmotnost nemocného. Doporučováno je i zanechání nebo alespoň snížení přijmu alkoholu.

Léky se podávají podle toho, v jakém stadiu se onemocnění nachází. V akutním stavu se podává kolchicin (což je lék používaný i v terapii malárie), který ovlivňuje funkce imunitních buněk. Mezi záchvaty jsou podávány léky snižující hladiny kyseliny močové v krvi a léčiva podporující vylučování kyseliny močové ledvinami do moče.

Příznaky BOLESTI KLOUBŮ

Zánět kloubu se obvykle projeví jeho bolestivostí, otokem a v případě revmatické artritidy (ne revmatoidní!) a dny i zvýšenou teplotou a zarudnutím kůže nad postiženým kloubem.

Revmatoidní artritida začíná plíživě a nenápadně ranní ztuhlostí kloubů, převážně drobných kloubů ruky a zápěstí. To může obvykle trvat několik měsíců až let, než dojde k vystupňování změn v kloubu, jeho zduření, bolestivosti a následně i jeho deformaci a ztrátě funkce.

Na rozdíl od revmatoidní artritidy má revmatická artritida poměrně bouřlivý průběh:

• se silnými otoky
• bolestivostí a zarudnutím kloubu

Dna obvykle začíná akutním „dnavým“ záchvatem, kdy se nemocný vzbudí v brzkých ranních hodinách pro intenzivní bolest některého z kloubů. Nejčastěji je postižen kloub na palci u nohy (tomuto postižení se říká podagra), dále kolena (gonagra), kotníky a drobné klouby nohy. Klouby na rukou bývají postiženy méně často (chiragra).

V 90% je první záchvat omezen pouze na jeden kloub (monoartikulární postižení), s přibývající délkou trvání onemocnění se stav zhoršuje a postiženo může být více kloubů současně (polyartikulární postižení). 

Postižený kloub je: 

• oteklý
• zarudlý
• horký a tak bolestivý, že nemocný mnohdy nesnese ani tíhu přikrývky
• kůže je tak napjatá, že se leskne

Záchvaty trvají několik hodin až dní, v průměru 14 dní, poté ustupují a následuje období bez záchvatu, jenž obvykle trvá 6 – 24 měsíců. Jejich vyvolávající příčina se mnohdy nezjistí, nicméně se může jednat o psychický stres, onemocnění, operace, trauma, exces v jídle či pití alkoholu.

Odstranění BOLESTÍ KLOUBŮ tradiční čínskou medicínou