TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

ALERGIE

Definice ALERGIE

Co je to ALERGIE

Imunitní systém člověka slouží k rozpoznávání a likvidaci cizorodých a potenciálně škodlivých elementů (molekul, mikrobů, parazitů nebo větších neživých částic). Pokud je imunita správně „nastavena“, představuje velmi účinnou ochranu proti nepřebernému množství chorob. Může se však stát, že imunitní systém reaguje nepřiměřeně i na ty faktory vnějšího prostředí, které člověku neškodí. Tyto reakce jsou projevem přecitlivělosti (hypersenzitivity) a patří do skupiny tzv.imunopatologických reakcí. Přecitlivělost projevující se konkrétními příznaky označujeme jako alergii, její příčinu jako alergen. Alergen vždy pochází z vnějšího prostředí. Je-li patologická imunitní reakce namířena proti částem vlastního těla, pak hovoříme o autoimunitních chorobách. Projevy alergie mohou buď nabývat formy sotva znatelné, nebo mohou nemocného výrazně obtěžovat, až ohrožovat na životě. Záleží na tom, jak silně je alergie vyvinuta, jakou cestou a v jakém množství do těla alergen vstoupí. Je prakticky nemožné vypsat zde všechny potenciální alergeny. Obecně jsou to pyly, prach, roztoči, bakterie, plísně, a látky obsažené v potravě a v léčivech, dále bílkoviny tvořené bodavým hmyzem a živočišné jedy...

Co se v těle odehrává?

Aby mohla vzniknout alergická reakce, musí se imunitní systém s cizorodou částicí nejprve seznámit a rozhodnout o její škodlivosti. Toto rozhodnutí je zcela zásadní, neboť částice už nikdy nebude obyčejnou částicí, ale vždy alergenem. Vznik přecitlivělosti na tuto částici se nazývá senzibilizace a celý proces trvá asi 3 týdny. Částice je nejprve pozřena velkými imunitními buňkami (makrofágy), které ji rozloží a poté na svém povrchu „vystaví“ její fragmenty. Tuto událost sledují jiné buňky (pomocné T-lymfocyty), které s makrofágy komunikují, a posléze pošlou informace o události k buňkám stojícím na konci procesu (B-lymfocytům). B-lymfocyty prodělávají určité změny a po krátké době začnou tvořit protilátky (typu IgE). Protilátky jsou sestaveny tak, že na jednom konci mají strukturu odpovídající tvaru fragmentu původní částice. V budoucnosti, pokud do organismu vstoupí stejné částice, se budou protilátky moci na jejich povrch navázat. Svým druhým koncem se protilátky časně po svém vzniku navážou buď na povrch tzv. basofilních granulocytů, imunitních buněk kolujících v krvi, nebo na povrch žírných buněk, obdobně vybavených elementů vykonávajících imunitní dozor ve sliznicích a v kůži. Nové setkání s částicí, nyní již alergenem, vede k anafylaktické reakci. Alergen je při ní navázán na IgE protilátku a informace o vazbě je ihned přenesena do nitra basofilů či žírných buněk, které na ni reagují vyplavením množství aktivním látek do svého okolí. Tyto látky, mezi něž patří např. histamin, heparin, prostaglandiny a jiné, pak rozšiřují cévy, umožňují průnik tekutin z krve do okolního vaziva (vznik otoku), ovlivňují srážení krve a působí kontrakce útrobních orgánů. Dle způsobu vstupu alergenu do těla vznikají pak reakce místní (na sliznicích dýchacího a trávicího ústrojí, na kůži) nebo celkové (alergen byl vpraven do krevního oběhu, ve kterém cirkuluje a reakce jsou patrné i na vzdálených místech od místa vstupu). Skutečná příčina poruchy imunitního systému vedoucí k alergickým reakcím není dosud přesně známa. Alergie je onemocněním s multifaktoriálním základem, to znamená, že se na jeho vzniku podílí více různých činitelů. Zřejmě nejvýznamnějším faktorem je genetická predispozice. Dědičný předpoklad pro rozvoj alergie se označuje jako atopie. Je-li jeden z rodičů dítěte atopik (aniž se však u něj alergie musela během života projevit), má dítě asi 30% pravděpodobnost projevu alergie. Jsou-li atopici oba rodiče, pak pravděpodobnost stoupá na 60–80%. Z tohoto důvodu se zatím jeví jako nepravděpodobné, že by člověk mohl nějakým způsobem rozvoji alergie zabránit. Mimo genetickou dispozici se jako další faktory pravděpodobně uplatňují: průmyslové znečištění ovzduší, ozón, cigaretový kouř a taktéž zvyšování životní úrovně a zdravotní péče (omezený kontakt s přirozenými nečistotami v přírodě, očkování atd.). Je prokázáno, že rody, jejichž členové přicházejí od útlého věku do kontaktu se zvířaty a zeminou a pijí vodu z přírodních zdrojů, alergiemi trpí ve statisticky nižším počtu případů. Mnohé alergie vznikají při dlouhodobém a nadměrném vystavení některým látkám např. v pracovním prostředí. Snad jen těm se lze uchránit, ale výběr zaměstnání dle pravděpodobnosti vzniku profesionální alergie jistě není obvyklým postupem. Některou z forem alergie dnes trpí více něž pětina populace. K rozvoji příznaků dochází většinou již v dětském věku (často už u kojenců). Později jsou objeveny alergie na látky, se kterými se člověk za život setká zřídka (první kontakt je následován senzibilizací, druhý kontakt již je obvykle spojen s alergickou reakcí), jako je tomu u některých léčiv, exotických potravin, po bodnutí hmyzem, apod.

Standardní léčba ALERGIE

První etapa léčby alergie spočívá v identifikaci alergenů, které jsou příčinou alergické reakce. Lékař vám maže poradit několik testů, které vám pomohou odhalit konkrétní alergeny, které způsobují zdravotní potíže:

• Testování na poškrábané pokožce spočívá v tom, že se na lehce poškrábanou pokožku kápne malé množství zředěného alergenu. Pokud se na pokožce do patnácti minut vytvoří pupínek, bude se pravděpodobně jednat o alergii..
• Intradermální testování se provádí tak, že se pod kůži s časovým odstupem vstříknou injekce několika alergenů, u kterých existuje podezření, že způsobují alergii. Vstříkne se také jedna kontrolní injekce, jež neobsahuje žádné alergeny. Pokud se v místě vpichu určitého alergenu vytvoří pupínek (zarudlý, svědivý hrbolek), nasvědčuje to tomu, že člověk je na danou látku alergický. Intradermální testování je přesnější než testování na poškrábané pokožce, ale hrozí větší nebezpečí, rozvinutí prudká alergická reakce
• Krevní testování (radioalergosorbentní test neboli RAST) měří hladiny protilátek IgE a IgC a celkový součet jejich hladin. Zvýšená hladina těchto dvou protilátek může svědčit o alergické reakci na testovanou substanci.

Po skončení testů může lékař navrhnout odpovídající léčbu.

Pří léčbě alergií, které jsou doprovázeny dýchacími potížemi, se nejčastěji podávají antihistaminika. Účinek antihistaminik spočívá v tom, že neutralizují působení sloučenin, které se nazývají histaminy. Histaminy jsou látky, které organismus vytváří ve chvílích, kdy je podrážděn působením nějakého alergenu. Histaminy způsobují otok a zahlenění nosních dutin a zvyšují tvorbu hlenu. Antihistaminika blokují působení histaminů, a tím zmírňují průběh alergické reakce. Jednou z nevýhod antihistaminik je, že způsobují ospalost. Při jejich užívání by se nemělo řídit auto ani vykonávat nějaká činnost vyžadující pozornost.

Cyklamát sodný je přípravek dostupný na lékařský předpis, který se vstřikuje do nosu, aby se předešlo dýchacím postižením, jimiž se projevují některé alergie. Účinkuje tak, že pročistí nosní sliznici a vyšle bílým krvinkám pokyn, aby na přítomnost alergenů nereagovaly s takovou prudkostí. Aplikace může být též inhalační (při astmatu), v tabletách (při potravinových alergiích) či jako oční kapky.

Látky proti překrvení přispívají k rozpuštění hlenu a ztlumení otoku nosních sliznic tím, že stahují cévy v nosních sliznicích, a umožňují tak snadnější odtok hlenu. Jsou k dostání jako tablety, kapky do nosu a nosní spreje. Tyto léky mají celou řadu obvyklých vedlejších účinků, vyvolávají mj. neklid a nespavost. Jestliže užíváte kapky nebo přípravek, který se vstřikuje do nosu, déle než tři až čtyři dny za sebou, stane se na nich organismus závislý, což má za následek, že když lék přestanete užívat, dojde ke zhoršení průběhu onemocnění.

Kortikosteroidy - ve formě mastí na kožní alergie či inhalační spreje při astmatu . Tyto léky mají velké množství vedlejších účinků a neměly by se užívat dlouhodobě.

Desenzibilizace - spočívá v tom, že se nemocnému po určitou dobu píchají injekce s malým množstvím alergenu a dávky tohoto alergenu se postupně zvyšují. Tento druh léčby je složitý a nákladný, vyžaduje pečlivý dohled lékaře a není stoprocentně účinný.

Příznaky ALERGIE

Příznaky můžeme dělit podle cesty vstupu alergenu do těla alergika.

V případě vdechnutí (inhalace) např. pylu z prostředí se alergie ohlásí vodnatou rýmou a kýcháním. Chronický stav se označuje jako senná rýma (pollinosis). Závažnějším projevem je astma (asthma bronchiale), soubor příznaků zahrnujících především dušnost z důvodu stažení svalstva průdušinek (potíže jsou především s výdechem, který je někdy provázen slyšitelným pískotem) a dráždění ke kašli. Vzdušný alergen také dráždí pomocná zařízení oka, což vede k nadměrnému slzení, štípání očí a zánětu spojivek.

Je-li alergen pozřen, může se alergie projevit otokem sliznice v celém rozsahu kontaktu sousta s trávicím traktem. Existuje tak možnost otoku kořene jazyka s ucpáním dýchacích cest. Mezi projevy potravinové alergie dále patří nevolnost až zvracení, křečovité bolesti břicha, průjem, později se může objevit vyrážka.

Vstoupí-li alergen přímo do krevního oběhu (např. při bodnutí hmyzem), mohou příznaky nabýt celkového charakteru (a to velmi rychle). Patří mezi ně otoky, stažení orgánů tvořených hladkou svalovinou (dýchací cesty, břišní orgány) projevující se dušností a křečovitými bolestmi břicha, svědění a/nebo vyrážka.

Závažnou reakcí je snížení krevního tlaku z důvodu rozšíření průsvitu cév (hypotense z vazodilatace). Aktivace regulačních mechanismů těla se pak projeví jako zrychlená srdeční akce (tachykardie). Kůže je nápadně bledá s na omak lepkavým, studeným potem. Posledně jmenované příznaky odpovídají stavu označovanému jako anafylaktický šok, který přímo ohrožuje život. Je-li patrný rozvoj těchto příznaků (především celkový pocit svědění, nevolnost, počínající bolest břicha, zrychlený tep) např. po bodnutí hmyzem, neváháme s přivoláním záchranné služby.

Odstranění ALERGIE tradiční čínskou medicínou