TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

AKNÉ

Definice AKNÉ

Acne vulgaris, běžně nazývané jako akné, je jedno z nejčastějších chronických onemocnění kůže a nejčastější kožní onemocnění v pubertě. Během života postihne akné alespoň jednou 85-100 % lidí. 

Co je to AKNÉ

Akné vzniká v důsledku uzavření vývodů mazových žláz, což způsobí jejich zanícení. Stagnace sekretu mazových žláz má za následek jejich poškození a vznik hlubokého zánětu, po kterém zůstávají jizvy. Stav zhoršuje také přítomnost roztočů, kvasinek a baktérií. Pokožka s akné obsahuje vyšší aktivitu 5-alfa-reduktázy, která přeměňuje testosteron na silnější androgen - dihydrotestosteron. Proto se akné nevyskytuje u eunuchů se suchým typem kůže. Akné se nachází v oblastech kůže s nejvyšší hustotou folikulů, tj. na obličeji, a to zejména na ramenou, horní části hrudi a zádech. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:

a) Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (resp. jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak např. po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí. Maz je nejdůležitější faktor celé mozaiky příčin aknózního onemocnění a ne nadarmo je nazýván „palivem v ohni akné". Je důležité si uvědomit, že přesto, že pleť pacientů s akné je mastnější či velmi mastná oproti zdravým jedincům, nesehrává maz hlavní roli až na povrchu pokožky, ale právě, když se ještě nachází ve vývodech mazových žláz. V této lokalizaci má důležitou roli nejen pro vznik komedonů, ale i pro osídlení mikroby, zejména Propionibacterium acnes.

• b) Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou tak na sebe pevně nasedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (tzv. aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahloučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě tzv. mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy, na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázeným mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými póry.

• c) Bakteriální flóra je představována především mikrobem Propionibacterium acnes, jehož kolonie osídlují hlubší části folikulů, kde je bezkyslíkové, tzv. anaerobní prostředí. Jeho působení na vznik zánětlivých projevů akné je nepřímé, to znamená, že bakterie se zejména v počátku onemocnění neuplatňují jako infekční činitelé. Nejčasnější projevy zarůžovělých pupínků vznikají prostřednictvím protilátek vytvářených proti Propionibacterium acnes. Protilátky proti tomuto mikrobu jsou vysoké v krvi pacientů s akné. Teprve nadměrné množství mazu vytváří příznivé prostředí pro vzrůstající počet propionibakterií, čímž se zvyšuje i množství jimi produkovaných biologicky aktivních látek, přispívajících jak ke vzniku komedonu, tak k zánětlivé reakci. Propionibacterium acnes totiž produkuje enzymy, které štěpí tuky na mastné kyseliny, z nichž některé působí nepříznivě na stěnu folikulu tím, že ji činí méně odolnou jak vůči nahromaděnému obsahu folikulu, tak mechanickému čištění pleti a dochází tak k snadnému prasknutí folikulární stěny. Obsah z vývodů folikulů mazových žláz je v podstatě cizí látkou pro hlubší části kůže (škáru) a buňky zde se nacházející (bílé krvinky) reagují na tento materiál stejně jako na cizí tělísko, a vzniká reakce obdobná vzniku uzlíčku (granulomu) kolem cizího tělíska. Zpočátku se tedy nejedná o hnisavou reakci. Individuální způsob reakce na tento cizorodý materiál komedonu se následovně obráží v klinickém obraze akné u jednotlivých pacientů. V dalším rozvoji se posléze na kůži začnou objevovat pupínky a neštovičky, které v dalším průběhu mohou přecházet v zanícené uzly, vřídky a infiltráty. Vznik a rozsah zánětlivé reakce je dán stupněm imunity vůči Propionibacterium acnes. Mikroby na povrchu kůže jsou pro etiologii akné významné jen zcela nepatrně.

Akné není tedy nakažlivá infekční choroba, v první fázi její příčiny nejsou mikrobi. Teprve druhotně nastává zánětlivá komplikace přidruženými bakteriálními původci.

• d) Dědičnost (genetická vloha) hraje u akné důležitou roli. Dědičné faktory určují rozsah velikosti a intenzitu funkce mazových žláz, zvýšenou citlivost androgenních receptorů pro androgenní hormony i jejich počet a tím predispozici ke vzniku akné. Do určité míry se vliv dědičnosti uplatňuje také v klinickém obraze a trvání akné.

• e) Při vzniku akné má celá řada dalších faktorů více či méně důležitý význam. Zřejmé jsou i psychosomatické souvislosti, což potvrzuje i pozorování, že různé stresy akné vždy zhoršují. Význam mohou mít i zažívací potíže, zejména chronická zácpa, ale také různá ohniska infekce (např. zubní váčky, neošetřený chrup, chronické záněty krčních mandlí, horních cest dýchacích, gynekologické problémy), nebo horečnatá onemocnění s nadměrným pocením. Individuálně se mohou na zhoršení aknózních projevů podílet některé potraviny (např. ořechy, tučná jídla, ostré kořeněné poživatiny), sluneční záření, horké, dusné eventuálně zvýšeně prašné prostředí, mechanické dráždění (např. vlasy, čelenky), škrábání a intenzivní vymačkávání aknózních projevů. Mezi zevně působící faktory, které nejen, že mohou akné zhoršovat, ale mohou být i prvotní příčinou vzniku onemocnění, patří chemické látky, např. minerální oleje, vazelína, dehet, chladící směsi, pevné chlorované uhlovodíky. Také některé kosmetické krémy, zejména s obsahem vazeliny, lanolinu, laurylalkoholu, mohou mít podíl na vzniku či progresi aknózního onemocnění.

• f) Další důležitou skupinou faktorů, které vyvolávají akné jako projev svých vedlejších účinků, jsou některé léky. Především jodidy, bromidy a chloridy mohou vyvolat aknózní projevy, a proto je u pacientů s akné nepodáváme. Dále to je např. vitamin B12, steroidní hormony (např. hydrokortizon, prednison), některé z léků proti epilepsii, psychofarmaka.

​

Standardní léčba AKNÉ

Léčba akné se dělí na lokální léčbu přímo na poškozené pokožce a celkovou léčbu, kdy se léčí celý organismus pomocí komplexních tablet.

Lokální léčba spočívá v péči o komedony, kdy se snažíme zbavit jejich nahromaděného obsahu ale i zabránit jejich další tvorbě. Zde mluvíme o lokálních retinolech. Dále lokální léčiva zahrnují antibakteriální látky, které zbavují povrch pleti škodlivých mikroorganismů. Jsou to buď desinfekční prostředky, nebo lokální antibiotika. U antibiotik je třeba dodržet dobu a frekvenci aplikace, při špatném užívání hrozí, že antibiotika přestanou na bakterie způsobující akné účinkovat.

Lokální doplňky k léčbě jsou volně dostupné a vyrábí je mnoho firem. Většinou jsou na bázi kyseliny salicylové, která pomáhá čistit pleť a odstraňovat odumřelé zrohovatělé buňky z povrchu pokožky. Dále často obsahují zinek, který napomáhá hojení pleti a obnově poškozených tkání. K celkové perorální léčbě se přistupuje v případech akné s těžším průběhem. Jednak se, u žen, zakládá na hormonální bázi, kdy některé hormonální antikoncepce zlepšují průběh akné. Ženské hormony obsažené v hormonální antikoncepci vedou ke snížení tvorby kožního mazu a často i k postupnému ústupu akné. V kombinaci s hormony je ale většinou nutné věnovat akné i lokální péči. Na léčbu akné se krátkodobě nasazují také celková antibiotika, opět v kombinaci s lokální péčí.

Posledním typem celkové léčby akné jsou celkové retinoidy. Působí nejúčinněji, jejich léčbu však provází některé vedlejší účinky. Jelikož tato léčba je dostupná pouze na lékařský předpis, lékař by měl pacienta vždy upozornit na všechna rizika užívání jako je poškození nenarozeného plodu nebo suchost kůže a sliznic či bolesti svalů a kloubů.

Příznaky AKNÉ

Postupný vývoj hnisavého uhříku probíhá takto: první známka zánětu, ovšem ne ještě viditelná okem se nazývá mikrokomedo. Mazový kanálek je zde zúžen a ucpán odumřelými kožními buňkami. Hromadícím se mazem a dalšími zrohovatělými buňkami se z mikrokomeda stává postupně tzv.uzavřené komedo. Uzavřená komeda nejsou na pleti při běžném pozorování viditelná, pouze při bližším pohledu na napnutou pleť. Z uzavřeného komeda se může stát tzv. otevřené komedo, které je viditelné na povrchu kůže jako všeobecně známá černá tečka. Černé tečky se nejčastěji objevují v tzv. T-zóně, tj. na bradě, na nose a na čele. Pokud toto otevřené komedo praskne, vylije se jeho obsah do podkoží, kde způsobí zánětlivou reakci. Zánětlivá ložiska se projevují jako známé pupínky s hnisavým nebo vodnatým obsahem.

Odstranění AKNÉ tradiční čínskou medicínou

Zároveň je nutné brát na vědomí čínské pořekadlo:

"Každé onemocnění by se mělo léčit minimálně 2x takovou dobu, jakou se neléčilo."

Osobní léčba u Dr. Zhenga tuto dobu rapidně zkracuje.